Tao te ťing a nadčasový Lao-c´

Samotné Tao v jednom z výroků  říká: " Můžete-li o tom mluvit, není to Tao, je to jen další věc. Tao nemá jméno. Jména jsou pro obyčejné věci".  Anebo další z výroků Tao: " Ti kteří vědí nemluví, ti, kteří mluví neví". Cítím, že je to tak, ale s telepatií by ten přenos "tady o tomto příběhu" trval patrně moc dlouho(smích). Tao te ťing (čínsky: ???, v transkripci pinyin Dao dé jing), se zhruba překládaná jako Kniha o Tao a ctnosti nebo Kniha o Cestě (Tao) a její Síle (Te), je základní knihou taoismu. Její autorství se v legendách připisuje Starému mistru (Lao-c´), jenž ji údajně sepsal kolem roku 600 př. n. l. Název Tao te ťing je pozdějšího data, až z doby dynastie Chan (206–220 př. n. l.), kdy byla řada klasických textů restituována. Původně (jako většina starověkých textů) nesla jen jméno svého původce. Slovo ťing znamená „posvátná kniha“, „morální kánon“ (buddhisté  později tento termín používali ve významu „sútra“). Zaujal mě  překlad z čínštiny do angličtiny "THE TAO TE CHING A NEW TRANSLATION AND COMMENTARY" od Ellen M. Chen a  její komentáře. Například kapitola  61:  

http://www.maccosmetics.com/index.tmpl

61

"Velký stát leží  na dolním toku

kde řeky pod nebem splynou 

jak je žena pod nebem

žena vždy vyhraje svého muže poklidnou mlčenlivostí

tichým opřením se a ulehnutím

proto, že závislé se rádo opře o silné

a velký stát získá malý stát tím,

že se sníží s laskavou pomocí 

k malému státu,

jako když voda teče dolů do údolí,

malý stát se zvětší  velkým státem tím, že ho pohltí svým tekoucím klidem

Velký stát, aniž by překročil své hranice

přeje si laskavě vzít  ostatní malé pod svá křídla

malý stát, aniž by překročil své hranice

chce nabízet služby ostatním

Teď už jsou oba uznané, malý stát s velkým splynou

aniž by překročily své hranice"

Obecný komentář podle Ellen M Chen:

V rozporu s výroky některých komentátorů, kapitola 61 není o spřádání a hierarchii mezinárodních intrik a kupčení, ale o mezinárodním míru a spolupráci.

Tao zde svým zdravým jazykem naznačuje , "jak velký stát může získat poslušnost malého, a jak malý stát může prosperovat vedle velkého , jako gentleman". Tato symbióza nebo vzájemná fascinace(uchvácení, zachvácení) velkých a malých států nabízí  ilustraci o mezinárodní scéně vzájemného doplňování protikladů.

Zjednodušeně extrahováno : Ať je stát  malý nebo velký,  úspěch diplomacie se v podstatě skládá ze snížení. Charakter " Hsia " dominuje u obou polarit (hsia - symbolicky nízké nebo dolů tekoucí, charakteristické pro pohlcující, nabývající vodu (jin).

 Tao 61  ukazuje, že vize mezinárodního míru  a tím i "klidu  vegetace   biosféry"v naší části Universa, vize  takto odprezentovaná,  je nedílnou součástí celkové  vize Tao jako ženského principu.

Což je ale stejně příběh vzájemného snížený a nabytí. LOW-LYING (female - malý stát, poklidné snížení , tichost , vzdání pocty a nabytí, nárůst) . A  male- velký stát (muž) přijímá pocty a sníží se k vzdání cti malému státudu(ženě). Jako gentleman  se sníží v hrubosti uchopení (malého,slabšího). Ten kdo v této "nerovné-rovné" dualitě vládne, se sám nastolí jako gentleman a sám zapudí  své "hrubosti".......

Tao má své kouzlo i když se nutně verbalizuje:

"Existuje cosi - mlžné a beztvaré,
a přece hotové a dovršené.
Povstalo mezi nebem a zemí.
Je tak tiché! Tak pusté!
Stojí samo a nemění se.
Proniká vše vůkol a nic je neohrožuje.
Může se pokládat za matku veškerenstva.
Jeho jméno neznám.
Označuji je jako 'tao'.
Donucen dát mu jméno,
nazývám je 'svrchované"

Hm, lepší obsahově nadčasový, moudrý a harmonický  Lao-c´a jeho vize , než  na druhém pólu usazený "zlý" Aldous Huxley a jeho Konec civilizace